Grow up
Řeknu vám, že v Aucklandu nejde moc věcí dělat zadarmo.
Možnosti co jsem měla, jsem už tak nějak vyčerpala. Šla se podívat ke Sky
Tower, do přístavu, vylezla na sopku. Teď už mi fakt nezbývá než čekat. Už jsem
tu pátý den téměř bez peněz a není to
žádná zábava teda. Za cenu čtyřhvězdičkového hotelu u nás jsem tu v divně
vonícím kamrlíku s koupelnou o patro níž a placenou wifi. Sice mám
ledničku na pokoji, ale nemám do ní co dát. Přemýšlím, jestli si radši koupím
jídlo, nebo si vyperu. Čisté kalhotky rychle mizí.
Ale k
turistice. Dostala jsem na začátku radu chodit ven s bundou/deštníkem a
slunečníma brýlema, že prý využiju během dne oboje. Tak ode dneška to budu fakt
dodržovat. Bez pláštěnky ani ránu. Taky jsem si na dnešní výšlap na sopku (takovej
menší kopec uprostřed města) vyšla v keckách, zatímco včera jsem brázdila ulice
velkoměsta v pohorkách. Taky dobrý. Doteď jsem taky nezjistila, jestli ta
levostrannost na silnici platí i na chodnících. Od nás jsem zvyklá držet se
vpravo a míjet se levou stranou, ale tady nějak nevím. Ještě to musím
vypozorovat.
Btw mám
auto! Pořád si na to nemůžu zvyknout,že něco takovýho vlastním a můžu si s tím
dělat, co chci, a
taky mám o něj hned starost. Pořád na něj myslím, jestli ho můžu nechat na
ulici, jestli je zamčený, jestli mu někdo neubližuje...a další “milé” starosti jako
kolik je benzínu v nádrži, a proč to tam tak divně smrdí. Vyrazili jsme si
spolu hned na pláž. Tam jsem zažila asi první pocit čirýho štěstí tady. Trvalo to
sice asi jen 30 vteřin, ale bylo to super. Pak zas naskákaly takový ty myšlenky
jako kde budu parkovat, kde se budu mejt apod. Taky jsem si uvědomila, že auto
není pojištěný a ještě nejsem oficiální majitel. Musím totiž zajít na poštu s
takovým jedním papírem a zaplatit 9$, což teď nemám. Musela jsem podojit
tři bankomaty, z toho jeden dvakrát, abych zaplatila za auto. Jednou totiž
překročíte limit bankomatu, kolik může najednou vydat, po druhý zas limit bankovek,
kolik může vysypat a podobný srágory. No a na Anežku už nezbylo :-/ Radši jsem
nakrmila toho mýho prďolu, abysme se mohli projet na pláž. Jednou ze mě bude
výtečná matka.
A nakonec vyhlašuji soutěž o nejvíc cool jméno pro mýho bouráka. Vítěz má u mě malé bezvýznamné plus. Možná mu pošlu čumkartu. Záleží, kdy začnu vydělávat.
Navrhuji jméno Tuturu. Nevím ale jak se to čte... :-) Viz příběh:
OdpovědětVymazatMaorská legenda o stvoření Nového Zélandu
Maorové dochovali spoustu legend a pověstí z dob dávno minulých, z dob jejich předků. Pro Maory je jejich historie, zahalená mytickou mlhou, velmi důležitá. Těžko najdete strom, rostlinu, zvíře, místo nebo horu, ke které by se nevázala nějaká báje nebo pověst. Z generace na generaci si Maoři předávají ať už ústně či písemně své příběhy a jejich odkaz je pro mnohé z nich stále živý.
Legenda o stvoření světa je nejrozšířenější a pro Maory nejdůležitější.
Na začátku byla nicota, Te Kore. A z tohoto Te Kore vznikla noc, Te Poo. V této absolutní tmě ležel Rangi, otec nebes v náručí Papy, matky země. Děti této dvojice,bylo jích sedmdesát- bůh větru, bůh moře a bůh lesa a.j., prolézaly skulinami mezi jejich těly. Nepřetržitě toužily po svobodě, po větru, a také po světle, které by zahřálo jejich bledá těla.
Co můžeme udělat, abychom toho dosáhly, ptaly se. Potřebujeme víc místa, abychom si mohly protáhnout ztuhlé, zdřevěnělé údy. Potřebujeme světlo. Potřebujeme větší prostor.
Tu majestátně povstal Tane Mahuta, mocný bůh všech živých bytostí. Tane se opřel oběma rukama do těla své matky a nohy zaklínil pod tělo svého otce Rangiho. Pak se protáhl v zádech a pokusil se Rangiho odsunout. Rodiče se však nadále pevně objímali a ani se nepohnuli. Tane však vyvinul takovou sílu, že nakonec obrovitá těla země a nebe oddělil. Rangiho vzápětí odnesl strašlivý vichr, který se přihnal do prostoru mezi nebem a zemí.
Tak vznikla Aotearoa - země dlouhého bílého oblaku….
Tato legenda má ještě jiný záhadnější význam. Legenda říká, že přijde čas, kdy dítě „Tane“ (lidstvo) bude tak moc zahleděné do sebe, naplněné chtíčem a chamtivostí, což způsobí, že se odtrhne od energií svých rodičů „Rangi“ a „Papa“, a tím způsobí velmi dramatické situace uvnitř „Tane“.
O tom to významu legendy zmínil nejvyšší „kaumatua“ maorského lidu (pojem „kaumatua“ se svým významem velmi přibližuje pojmu „šaman“, „starší“ či „nagual“.)
Známo, že soudobý nejvyšší „kaumatua“ maorského lidu ovládá „tuturu“, tedy nejstarší a zcela původní formu maorského jazyka. V tomto kontextu by ovšem klíčová věta zněla:
„Bude ukončena, završena, rozpuštěna separující opona mezi fyzickým světem a světy duchovními vyššího řádu.“
P.S. Fufín už je zabraný :-D Katka.
Navrhuji jméno Vločka. Už jí má přece na okně:-)
OdpovědětVymazatMaruška
Levítko :-) a chodit by se melo vlevo .)
OdpovědětVymazatNo přece Milášek.
OdpovědětVymazatDíky za návrhy, všechny jsou parádní. Ještě mi jich přišla spousta do mailu. Zatím se mi tedy hodně líbí to levítko, tak uvidíme, co k němu přiroste.
OdpovědětVymazat