Boring life on the orchard
Můj život už začíná být podobně nudný, jako ten český. Práce,
jídlo, spánek a pořád dokola. Tedy pokud mě nevyhodí, protože za týden (54
hodin práce) jsem udělala „jen“ 100 stromů a podle jejich představ bych jich
měla udělat asi 150, takže se jim moc nevyplácím. Poprvé v životě se bojím
o práci a zrovna o takovouhle. Němka totiž nasadila vražedné tempo, asi
vyrůstala na Kobře 11. Tolik jablek na stromě jste ale ještě neviděli. Z asi
milionu jich tam musím nechat jen sto tisíc. Nevím, jestli se mi na nohy vejde
ještě víc modřin. Mám pocit, že už se mi dělají modřiny i na modřinách. Taky mě
ubíjí, když si Sandy začne na celej sad pouštět to indický halekání. Černoši
mají zas hiphop a vedle si Němka falešně zpívá. Ať žije multikulturní
prostředí.
Pár zážitků jsem ale nasbírala. Třeba jsem byla podrobena
dechové zkoušce potom, co jsme měli sraz na pláži s pár Čechama a pili
pivo. Dvě jsou prej povolený, tak jsem to hned musela ozkoušet. Za osm let
řízení mě v Čechách nezastavili ani jednou, a teď tady. Pan policajt byl
hodnej a smál se mým rozvěšeným kalhotkám a ponožkám, co tu suším, a přes který
skoro nevidím na řízení. Pak jsem konečně vyrazila na Cape Kidnappers na
kolonii terejů, což je 18 kilometrová prochajda po pláži a musíte to vychytat s přílivem,
páč jinak vás tam zavře a můžete tam nocovat. Z jedný strany útesy, pak
pár metrů pláže a celkem studenej oceán. Cestou zpět se nade mnou slitoval
jeden pán (asi jsem vypadala moc zoufale) a svezl mě na čtyřkolce, což jsem si
vždycky přála. Takže paráda.
Musím si koupit další židli, nějak mi tu začínají courat
návštěvy a nemám je kam usadit. Jakmile se přestalo mluvit o kámoších, hned
jsem nějaký poznala. Tři Čechy, jednoho Francouze a dva Belgičany. Plus dvě
kachny, který mi tu každý ráno somrujou cornflaky.
Pořád si nemůžu zvyknout na ty vánoční stromky v létě. Nejde
mi to dohromady, když vidím v obchodě Santu Clause v červeným kožichu.
Letos statusy o počasí nefrčí? Zrovna bych si ráda přečetla, jak tam mrznete.
Já už jsem vytáhla kraťáky a tílko. Ale už si ani nepamatuju, jaký to je, když
nefouká. Rugby jsem zatím nestihla, ale šéf mě s Němkou lákal na pozemní
hokej po práci. Chtěla bych ho vidět, jak se po devíti hodinách na sadu žene
něco hrát. Taky si myslím, že víc stál o Němku, protože s tou si víc
pokecá.
Komentáře
Okomentovat