Follow Agnes

Už je to zas týden a určitě vás zajímá, co se se mnou děje. Objela jsem skoro celej severní ostrov a stejně jsem se vrátila tam, kde jsem začala. Nějak to tu na mě zapůsobilo. Zpohodlněla jsem, protože jsem se přesunula do baráku se zahradou, grilem a vlastní pračkou. Musím přece taky poznat, jak žijí místňáci. Je to sice dražší, nebydlím sama, ale mám asi o čtyři metry čtvereční víc místa. Komáry v autě jsem vyměnila za mouchy v kuchyni, to taky není špatný. Lítaj vám málem až do pusy, škoda, že to nejsou pečení holubi. Jen při cvičení jógy, kdy má člověk balancovat v krkolomných pozicích je to trochu komplikace. Ano, už tři dny po sobě jsem cvičila jógu a dneska byla plavat. Co člověk z nudy neudělá. S tím neustálým přístupem k mrazáku a lednici se mi nějak zvyšuje příjem kalorií. Tímhle tempem mi to vychází tak na dvě piksly zmrzliny týdně. Už je mi jasný, proč se to jmenuje Working Holiday. Aby se neřeklo, tak kromě lednice smejčím i pokoje v motelu na čtyři hoď...

Tak už jsem osiřela a jsem sama samička. Další návštěvy přijímám zas až tak v dubnu. Najeto 2,5 tisíce kilometrů za 20 dní a stále pokračuju. Stalo se toho moc, dokonce se po mě chtělo abych byla vážná a dělala velký rozhodnutí, ale moc to nevyšlo. Nic se nerozhodlo a vážná jsem taky nebyla. Vážná jsem byla jen když jsem zjistila, že oslavy Silvestra, na který jsme se chystali, jsou bezalkoholová akce. Takže hezky jako za mlada šáňo na tajňačku do baťohu a upíjet ve křoví po tmě. Chtěli jsme pak jít k Praseti a píšťale (hospoda) na Špatně vycpaný zvířata (kapela), ale měli narváno. Jak zajistit abyste na jedné z World Top 10 pláží byli uprostřed dne (téměř) sami? Objednejte si tropický cyklón. A na další zapomenutou pláž, kam se jde dostat jen pěšky po pobřeží po šutrech, jděte za přílivu, ten totiž zajišťuje odliv lidí. Ne všichni chtějí být každých pět kroků ohozený vlnou. Vzpomínáte si jak jste jako malí po sobě házeli písek? Tak si představte, že ho po vás někdo...

Tak prej tu někdo čeká na pokračování. Dost to teď flákám, ale to proto, že jsem zase na cestách a s časem na psaní je to horší. Dorazil mi dvorní fotograf, tak odtud budu mít konečně i nějakou fotku. Taky přivezl vůni domova (rum), ale dost to podcenil s objemem. Už jsem nasbírala takovýho zážitkovýho materiálu, že to musím stejně rozdělit. Musela jsem si udělat novou dírku na pásku, ale přitom jsem se naučila nový jídlo (díky Kubo), takže už mám pět jídel na střídání. Tak nějak v kostce, co jsem poslední dva týdny dělala. Nebudu vás nudit maorskýma názvama, protože já si je nejen nepamatuju, ale kolikrát je ani nepřečtu. Kromě úspěšně zakončené jablečné kariéry jsem pomáhala hnát ovce, byla nakopnutá poníkem, provedla si samooperaci prstu, procházela se v Mordoru ve vichřici a -6°C, jela 150 Km po zapomenuté dálnici s jednosměrným tunelem, dala si pivo s přirážkou v republice Whangamomona, koupala se v termálních pramenech, byla v pivovaru, jel...

Tak se mi tou fyzickou námahou zázračně vyléčila záda, což je dost dobrý, protože Francouz byl u zubaře a stálo ho to krásných $ 440. Ale říkal, že 12 let u zubaře nebyl, takže je to férový :-D. Zajímalo by mě, kolik už jsem nadejchala a spolykala pesticidů, herbicidů a jiných „idů“. Popráškovaný to mají poctivě. Jestli si někdo myslel, stejně jako já, že se jabka sprejujou jen tak dvakrát ročně, tak to je špatně. Sprejujou se několikrát do měsíce. Ty rukavice už jaksi přestávají mít význam, když mám prošoupaný čtyři prsty z deseti. Ale nechápu, proč jsem si koupila kšiltovku až potom, co jsem zjistila, že se mi opálily vrásky, jak se furt šklebim do sluníčka. To nepotěší. Jinak hubnutí už se mi nějak zastavilo. Asi to představování si, jak cvičím na pláži, nestačí. Potřebovala bych zase navodit to hladový období, jako na začátku. Koupila jsem si avokádo, protože je to tu strašně populární, a teď nevím, co s ním. Neustále totiž jen střídám ta čtyři jídla, co umím s těsto...

Zpráva týdne je, že jsem se dostala přes minimální mzdu! Takže už vydělávám jako průměrný programátor. Němka vydělává asi jako průměrný pražský programátor. A to jsem nejpodřadnější dělník. Úplný výsměch mému vzdělání. Nechci rozpoutávat nějakou politickou debatu, ale to je jako kdyby se vám ministr školství a ministr práce oba najednou smáli do ksichtu. Návrat do Čech k českému platu bude krušný. Předtím Potom Tady máte ukázku toho, co je vlastně moje práce. Doufám, že vidíte ten markantní rozdíl. Škubat a škubat. Už jsem jak střihorukej Edward, listí a jabka jen lítaj. Dokonce i do holínek, do výstřihu, do oka a na hlavu obecně. Jen teda normálně mají ty stromy tak čtyři metry, tohle je světlá výjimka. Kromě vedra mě tu sužuje navíc Sandyho indická hudba. Kdybyste mě někdy chtěli mučit, tak mi to pouštějte celý den. Jedinou výhodu spatřuju v tom, že je podle toho poznat, kdy se blíží. Evidentně potřebuju k životu víc ozónu, než běžní smrtelníc...

Němka se asi rozhodla, že trhne rekord v lezení šéfům do zadku. Za dva dny udělala 130 stromů. Já asi 70, a to se ještě potom nabídla, že mi pomůže, takže je ke všemu altruistická a nemůžu na ní být ani naštvaná. Tuhle jsem byla tzv. na koberečku a jsem v podmínce. Prý jsem „bloody good worker“ a mám dělat všechno stejně, jako doteď, akorát rychlejc. No to se jim řekne, ale když si člověk zvykne na jeden druh stromů, tak ho převelej na jiný, který se trhaj úplně jinak a jsme zas tam, kde jsme byli. Často si musím opakovat: „žiju svůj sen, žiju svůj sen, žiju svůj sen“, protože někdy mi to tak nepřijde. Jen ty dolary by mohly přibejvat rychlejc. Ale příjmy už konečně převýšily výdaje. Zrovna dneska jsem přemejšlela, že to vzdám, tak jsem se moc nesnažila. Ani opalovací krém jako firemní benefit mě nepřesvědčil. Ale pak přišel Sandy a zas začal, že mi to jde, a když ten never ending řádek zítra dodělám, že to bude fajn. Jinak už se mě vůbec nechodí ptát, jestli je všechno oukej...

Můj život už začíná být podobně nudný, jako ten český. Práce, jídlo, spánek a pořád dokola. Tedy pokud mě nevyhodí, protože za týden (54 hodin práce) jsem udělala „jen“ 100 stromů a podle jejich představ bych jich měla udělat asi 150, takže se jim moc nevyplácím. Poprvé v životě se bojím o práci a zrovna o takovouhle. Němka totiž nasadila vražedné tempo, asi vyrůstala na Kobře 11. Tolik jablek na stromě jste ale ještě neviděli. Z asi milionu jich tam musím nechat jen sto tisíc. Nevím, jestli se mi na nohy vejde ještě víc modřin. Mám pocit, že už se mi dělají modřiny i na modřinách. Taky mě ubíjí, když si Sandy začne na celej sad pouštět to indický halekání. Černoši mají zas hiphop a vedle si Němka falešně zpívá. Ať žije multikulturní prostředí. Cape Kidnappers - one way, no escape Pár zážitků jsem ale nasbírala. Třeba jsem byla podrobena dechové zkoušce potom, co jsme měli sraz na pláži s pár Čechama a pili pivo. Dvě jsou prej povolený, tak jsem to hned musela o...