Follow Agnes

Tak jo, nastal čas na chvíli zaletět domu. Už mi dochází český osmisměrky a taky po tom měsíci a půl nic nedělání je potřeba nějaká dovolená. Poslední tři týdny jsem se cvičila v umění zabíjet čas. Zatím nejdál jsem to dotáhla k sezení celý den v kempu a čumění kolem sebe. Největší trest ovšem je, když nemáte co dělat a nemůžete koukat na hokej. Zachraňují mě audioknihy, zvládám tak jednu za dva dny. Míru nabití všech možných přístrojů tak musíte neustále kontolovat a plánovat výdrž. Počasí už k posezení venku příliš neláká, tak se většina života odehrává v autě a největší událostí dne je oběd. Připomíná mi to má studentská léta, kdy člověku stačila k životu postel a občasný přísun piva. Až na to, že chybí elektrika a povětšinou i internet. Navíc chodím spát se slepicema a ještě před západem slunce jsem v pyžamu. Časem si musíte zvyknout na to, že otevřením kufru otvíráte i všem ostatním pohled do vaší ložnice, kuchyně i obýváku najednou, ale tady je to tak běžné, že to těžko

20 dní, 3500 Km, 6 kamarádů, 1 osobní ohřívač, 1 vaječňák, 1 irish cream, 1 Jägermeister, 2 Jacky Danielsy, 2 rumy, 2 l tuzemáku, pár litrů vína a nepočítaně piv. To je ve zkratce náš výlet po Jižním ostrově.  Pro zvídavé je zde delší verze. Já jsem musela nejdřív urazit z Hastings přes 900 Km, abych se s celou výpravou setkala na letišti v Christchurch. Cestou jsem si neodpustila zastávku u nejdelšího názvu kopce na světě (je to jen cedule u silnice, přiznám se, že ani nevím, ke kterýmu kopci patřila).  Je to lapač na turisty. V Čechách by tam  akorát ještě stál stánek s občerstvením. Zní to zvráceně, ale to mi tady občas chybí. Je to takový český zvyk, všude nacpat „bufík“. Dále jsem nevynechala prohlídku asi nejznámějšího pivovaru na Zélandu – Tui, návštěvu místního Stonehange, filmové Roklinky, dvou jeskyní se svítícíma červíkama a splnění dvou snů během půl hodiny. Vidět delfíny a lachtany ve volné přírodě. To se ještě později rozrostlo o pozorování 1, slovy jednoho, t