Follow Agnes

Po třetím stěhování jsem se zas na chvíli usídlila, i když už mi tady ve Vancouveru zbývají jen dva týdny. Zvláštní, jak to někdy všechno (ne)vychází. Co bylo v plánu, tak se nestalo, co v plánu nebylo, se stalo. Auto jsem nekoupila, řidičák taky nemám, zato jsem změnila práci (asi před měsícem, velká novinka).  Než jsem odjížděla, tak se mě samozřejmě všichni ptali, co tu jako budu dělat. Zasněně jsem odpovídala, že chci pracovat někde na horách a trochu ze srandy jsem říkala, že bych třeba chtěla dělat vlekaře. No a co dělám? Vlekaře! Peníze jsou sice horší, ale jsem happy jak dva grepy. Když jsem ten kopec nad Vancouverem viděla poprvý, tak jsem si říkala: ty jo, to by bylo cool tam pracovat, tam ale určitě musí chtít pracovat každej, když je to takhle hned za městem. A ono se ukázalo, že za tu minimálku, tam zas tolik lidí nehrne :-D Stačí si jen ve správnou chvíli oddělat záda tak, že můžete v podstatě jenom stát, no a jaký je lepší job než celý den stát na sněhu a buzerova

Nadšení z nové země pominulo o dost rychleji než na Zélandu a už jsem zase v pracovním nasazení. Výlet ale už nějakej byl a zážitkem je každej den.  Ve Vancouveru napadne pět čísel sněhu a je tu z toho kalamita. Takže i když pracujete uvnitř, tak vám kvůli tomu stejně dají den volna, protože firemní auta nemají zimní gumy. Já jsem zůstala pracovně věrná osvědčenému úklidu. Jednak je to jistota a navíc se pořád nemůžu odhodlat k práci v restauraci nebo kavárně. V kavárně proto, že nerozumím kafi, a to by po mě možná chtěli, a měsíc v jedné hradecké restauraci byl pro mě psychicky tak akorát dost, takže se do toho nehrnu. Zato tady jsem třetí den v práci vyfasovala služební auto a telefon a po týdnu ze mě udělali team leadera. Zní to možná líp než jaký to ve skutečnosti je. Akorát máte na starosti papíry, máte víc zodpovědnosti a za to dostanete asi o $1 navíc. Co se platů obecně týká, tak je to tu velký špatný. Nebo je to na Zélandu velký dobrý. Toť otázka.  Někde jsem četla, ž

Tak jsem zpět a přitom zase pryč. Dobrodružnější cestu do Kanady jsem si snad nemohla přát. Zažila jsem při ní mnoho nových pocitů. Třeba pocit, že nestíháte letadlo, ale pořád doufáte, že ho stihnete, a pak pocit, kdy zjistíte, že jste ho nestihli. 2,5 hodiny na přestup v USA prostě nestačí! No tak si zařídíte hotel za $200 na noc, jdete se tam vyspat na čtyři hodiny a doufáte, že vám to někdo proplatí (nebudu napínat, nakonec proplatil, ale byl to trochu boj).  Ve Vancouveru není žádná velká pamětihodnost, kterou by bylo potřeba za každou cenu vidět, ale pro žití je to naprosto luxusní místo. Si teda myslim. Zamilovala jsem si to tu hned první den. Po dalších dvou dnech se mi začal v hlavě rodit plán, a po zkušenostech z minulého roku už mi žádný sen nepřijde úplně nesplnitelný, tak proč si pořád nehledat nové, že? Vancouver je často přezdívám skleněné město, já bych to překřtila na město bezdomovců. Jsou celkem neškodní, teda do tý chvíle než vám začnou nadávat do ku...v a po