First impressions

Nadšení z nové země pominulo o dost rychleji než na Zélandu a už jsem zase v pracovním nasazení. Výlet ale už nějakej byl a zážitkem je každej den. 

Ve Vancouveru napadne pět čísel sněhu a je tu z toho kalamita. Takže i když pracujete uvnitř, tak vám kvůli tomu stejně dají den volna, protože firemní auta nemají zimní gumy.

Já jsem zůstala pracovně věrná osvědčenému úklidu. Jednak je to jistota a navíc se pořád nemůžu odhodlat k práci v restauraci nebo kavárně. V kavárně proto, že nerozumím kafi, a to by po mě možná chtěli, a měsíc v jedné hradecké restauraci byl pro mě psychicky tak akorát dost, takže se do toho nehrnu. Zato tady jsem třetí den v práci vyfasovala služební auto a telefon a po týdnu ze mě udělali team leadera. Zní to možná líp než jaký to ve skutečnosti je. Akorát máte na starosti papíry, máte víc zodpovědnosti a za to dostanete asi o $1 navíc. Co se platů obecně týká, tak je to tu velký špatný. Nebo je to na Zélandu velký dobrý. Toť otázka.  Někde jsem četla, že se dá v Kanadě vydělat a ušetřit víc. Pěkná blbost vám řeknu. V každý provincii je sice jiná minimální mzda (tady v Britské Kolumbii je jedna z nejnižších), ale pracuje se tu jenom pět dní v týdnu, protože vám nikdo nechce platit přesčasy. To je dost rozdíl oproti 60 hodinám týdně v zélandský prádelně. Moje rada zní: jeďte pracovat do Alberty a bydlete pod mostem. 

Výhodu této práce (asi jedinou) spatřuju v tom, že se podívám do baráků, na který bych jinak z ulice jen čuměla s otevřenou pusou a troufnu si říct, že ani nikdo z mých kamarádů by si je nemohl dovolit (bez urážky, ale kdo z vás má doma sedm koupelen?). Taky jste někdy projížděli nějakou luxusní čtvrtí a říkali si: jak to tam u nich asi vypadá? A ty musí mít krásnej výhled, a ten bazén... Tak to je můj denní chleba. Naprostým standardem tu je, nacpat i do bytu dva plus jedna aspoň dvě koupelny. Kdo je nemá, může se jít rovnou kámošit s bezďákama. 

Jinak výhledu jsou tu pěkný. Vancouver je ze severu obklopený horama, lyžovačka za barákem, a ze západu oceánem (spíš takovou mega zátokou). Na jih je Trumpova země zaslíbená, ta nás nezajímá. V pohádkovým Whistleru jsem poprvý zkusila sněžnice (celkem sranda, je to jak tahat za sebou velký pantofle), no a pak akorát courat různě po Vancouveru. Jestli budete chtít někdy někdo jít na místní vyhlídku - Vancouver Lookout, tak si nekupujte lístek za $18, ale jeďte nahoru do otočný restaurace a dejte si tam kafe za $6. Navíc je ještě o patro výš. Abych odpověděla na nejčastější otázku: ne, medvěda jsem ještě nepotkala. Zato tu celkem běžně potkáte tuleně, vydru mořskou, a když už vidíte tak desátýho orla bělohlavýho, tak jim přestanete věnovat pozornost. 

Úkoly na další měsíc jsou: sehnat auto s postelí a udělat si kanadskej řidičák. To bude jistě velká zábava. Doma totiž dostanete mezinárodní řidičák na rok, ale tady si vymyslí, že bude platit jen 90 dní, asi abysme to měli pestřejší. No a za dva měsíce bye bye Vancouvere. Už tak ses mi docela okoukal a bude čas na první road trip. Práci na léto mám zajištěnou, tak je potřeba se do ní trochu namotivovat. Myslíte, že je v dubnu na Aljašce ještě zima?