Příspěvky

News

Recapitulation

Obrázek
Roční putování bych zakončila jubilejním třicátým příspěvkem. Chtělo by to nějakou rekapitulaci, jak ten rok vypadal, takže tady je. 

Vystřídala jsem 6 prací a celkem pracovala nějakých 34 týdnů (8,5 měsíců). 

Kiwi - 1 týdenJabka - 7 týdnůBorůvky - 2 týdnyMotel - 4 týdnyPrádelna - 8 týdnůTekapo - 14 týdnůPočetně vám to možná nevychází, to proto, že jsem měla chvíli dvě práce současně - borůvky a motel. 

Mezitím bylo spousta volna vyplněnýho jak jinak než cestováním. 
Navštívila jsem 6 zemí. Autem najela 20 000 Km. Dřela jsem i 75 hodin týdně a vydělala si od nějakých $200 do skoro $1000 týdně. (Abyste se v tom orientovali, tak kurz dolaru je už dlouhodobě pod 15 korunama). To ne, že bych se chtěla nějak vytahovat, ale pro případ, že by se tam někdo chystal, tak tohle se nikde nedočtete. Vydělat si můžete samozřejmě i víc, třeba sbíráním ovoce (hlavně jabka a třešně) na kontrakt, kdy vás platí za nasbíraná kila. 

Drtivá většina příjmů padla na cestování a živobytí vůbec. Zéland není nejlevn…

Goodbye

Obrázek
Dala jsem si teď od psaní trochu dovolenou. Ne, že bych byla tak vytížená tady ve městě s tři sta obyvateli, jen mě prostě přemohla lenost. A vlastně jsem i na jedný opravdový dovolený byla a myslim, že zasloužený. 

Palmy, kokosy, bílý pláže, tyrkysová voda, nikde nikdo, velryby u snídaně, drinky v houpací síti, kohouti místo budíčku, každej den novej pes, noční skákání do bazénu, prostě o trochu lepší než když čumíte doma do katalogu Čedoku. Navíc jsme měli chatku se zabudovaným alkohol testerem, a když se jí zdálo, že jste moc pod parou, tak vypadly dveře, takže ráno každej poznal, v jaký náladě jste se vraceli domů. Taky jsme viděli dvě policejní akce (v ostrovním stylu) za jeden den. Jednou honička auta a skůtru (kam tak můžou ty zločinci na ostrově ujet?) a jednou zátah na opilce (naštěstí ne na nás). Zajímalo by mě, kam jezdí lidi z Cookových ostrovů na dovolenou? Do Himalájí možná? 











Čeká mě tu poslední týden, tak mě to nutí k zamyšlení. Za ten rok se toho stalo strašně moc. Co mi…

New Zeland Curiosities

Obrázek
Na to, že Zéland není nijak extra velkou zemí, tak mi přijde, že se může pyšnit docela dost NEJ a celkově různýma podivuhodnostma. Tady je výčet těch, kterých jsem si stihla všimnout.  Žije tu pták s největším rozpětím křídel - albatros královský, rozpětí 3,5 m.Na Cape Kidnappers hnízdí největší kolonie terejů australských. Najdete tu nejmenší druh delfínaplískavici novozélandskou.Kámošem mu je nejmenší druh tučňáka, překvapivě pojmenován tučňák nejmenší.Když jsme u těch živočichů, oblíbeným a zároveň proklínaným pro svojí vynalézavost v okrádání turistů o všechno možné je jediný horský papoušek kea, zélandský endemit.Protože jsem přes ty zvířátka, neodpustím si zmínku o živoucí fosílii hatérii novozélandké, která se pyšní "třetím okem". Tvoří samostatný řád plazů o dvou druzích. Abych se vrátila k těm NEJ. Projít, nebo spíš sklouznout, se můžete po nejstrmější ulici na světe. Baldwin street se nachází ve městě Dunedin na Jižním ostrově. Vyfotit se můžete u nejdelšího názvu k…

About nothing

Obrázek
Po čtrnácti dnech zas dozrála nějaká myšlenková úroda. Když má člověk na přemýšlení deset měsíců, tak už nemá moc o čem a jde to pomalu. Občas mě napadají i takový zvrácený myšlenky, jako že už nikdy nikam nepojedu a budu sedět doma, protože je to pohodlnější a člověk má všechno jistější, než když nevíte, kde budete za měsíc. Pak mi zaměstnává mozek akorát řešení takových záhad, jako jak dokážou dva lidi použít čtyři postele, proč je celá koupelna mokrá, nebo kde se vezme na záchodě kuřecí kost. A po večerech mě dohání k šílenství protékající záchod a kapající sprcha. 
Stihla jsem si už dát maraton Hvězdných válek, Planety opic i Pána prstenů (jak jinak, když jste na Zélandu), The Big Bang Theory jsem viděla všechny díly minimálně pětkrát, Black Books, Red Dwarf a IT Crowd ještě víckrát, takže už mi moc neschází k tomu, abych začala stahovat "Ordošku" nebo něco ještě horšího. 
Tak hodinku denně se na recepci mazlím s kočkou a šišlám na ní, tím si nahrazuju lidskej kontakt. Nav…

Photo window

Obrázek
Moc ráda bych se s vámi zas podělila o to, co zajímavého se mi děje, ale jsem teď ve stagnující fázi. Jen práce a docela i nuda. Kromě toho, že se učím skládat origami z ručníků, tak zlepšuji i své dovednosti recepční, a to tím, že se víc usmívám. Taky jsem po víc jak deseti letech napsala papírovej dopis, a to mojí babičce, protože nemá ty internety. 

Takže z toho bude tentokrát jen fotografické okénko. Většinou fotím na mobil, což znalci jistě poznali. Upozorňuju, že fotit neumím, jen tak zkouším mačkat všechny tlačítka na foťáku a na tom malým displeji to vždycky vypadá líp než pak v počítači. Ale vím, že někdo chtěl vidět víc fotek. 

Jinak jestli vás zajímají nějaký konkrétní věci o žití tady, tak se mi ozvěte, třeba to vydá na další článek (ty mami nepiš, tebe zajímá všechno).















Again, alone, amazing

Obrázek
Než jsem se stihla se všema v Čechách přivítat, uběhly dva týdny a mohla jsem se začít zase loučit, akorát mi na to zbyly jen tři dny. Odsvědčila jsem nějakou tu svatbu, došla si po sedmi měsících k holiči a potkala se se spoustou lidí. Nejlepší byla náhodná setkání, o která není v hradeckých hospůdkách nouze. Jelikož jsem cestovala domů přes další dvě země, přechod nebyl tak drastickej, ale stejně bylo divný najednou všem a všemu rozumět. Každej se na mě mračil a byl naštvanej, lístek na autobus nemůžete zaplatit kartou, no prostě byla jsem doma :-). 
Teď už jsem zas v pracovním nasazení, což po třech měsících volna není žádná hitparáda, ale hned po prvním týdnu jsem dostala přidáno, tak jsem se s tím už srovnala. Jak jsem naznačovala minule, tady je návod na získání práce na místě snů. Schválně nepíšu práce snů, protože to povinnosti pokojský, recepční, zahradníka a údržbáře v jednom určitě nejsou (do "sívíčka" si samozřejmě potom napíšu, že jsem dělala accommodation manage…

(Almost) around the world

Obrázek
Během posledního měsíce jsem střídala světadíly častěji než ponožky, takže vyprávět mám co, teď jen jestli si to ještě pamatuju. Bylo toho moc. Sydney – hezký, drahý. Bali – taky hezký, taky drahý, Šanghaj – do Číny snad už radši ne. Čechy – nejlepší :-).
První komplikace před odjezdem byla, kam s autem, když tu nebudu. Zkusila jsem zariskovat a nechat ho stát na ulici, což se nakonec vyplatilo, šťastně jsme se zase shledali a já ušetřila 120$. Už jsem si prošla hezkých pár letišť, ale to v Aucklandu je teda fakt ostuda. Wifi na třičtvrtě hodiny a místo na odpočinek žádný. Hlavně, že lety do Austrálie tu mají větší frekvenci než městská na Hvězdárnu. Zato letiště v Singapuru je příkladný. Čtyři nebo pět zahrad včetně střešní, kino, herní koutek s Xboxem a Playstationama, hudební koutek, masážní stroje na nohy zdarma, relaxační zóna s potůčkem. Singapur airlines taky po Turkish zatím nejlepší aerolinky. Zato s JetStarem už mě asi nikdo letět neuvidí. Marně vzpomínám na to, jak jsem se k…