Recapitulation

Roční putování bych zakončila jubilejním třicátým příspěvkem. Chtělo by to nějakou rekapitulaci, jak ten rok vypadal, takže tady je. 

Vystřídala jsem 6 prací a celkem pracovala nějakých 34 týdnů (8,5 měsíců). 

• Kiwi - 1 týden
• Jabka - 7 týdnů
• Borůvky - 2 týdny
• Motel - 4 týdny
• Prádelna - 8 týdnů
• Tekapo - 14 týdnů

Početně vám to možná nevychází, to proto, že jsem měla chvíli dvě práce současně - borůvky a motel. 

Mezitím bylo spousta volna vyplněnýho jak jinak než cestováním. 
Navštívila jsem 6 zemí. Autem najela 20 000 Km. Dřela jsem i 75 hodin týdně a vydělala si od nějakých $200 do skoro $1000 týdně. (Abyste se v tom orientovali, tak kurz dolaru je už dlouhodobě pod 15 korunama). To ne, že bych se chtěla nějak vytahovat, ale pro případ, že by se tam někdo chystal, tak tohle se nikde nedočtete. Vydělat si můžete samozřejmě i víc, třeba sbíráním ovoce (hlavně jabka a třešně) na kontrakt, kdy vás platí za nasbíraná kila. 

Drtivá většina příjmů padla na cestování a živobytí vůbec. Zéland není nejlevnější, to asi víme, takže když se jako hodně snažíte, tak se dá vyžít z $200 na týden. A to nesmíte moc pít a jezdit autem. Údržba auta mě vyšla na $900. Takže odpověď na otázku, jestli jsem se vrátila bohatá je: ne. Vrátila jsem se bohatá tak akorát, abych měla na Kanadu, mohla si koupit novou bundu a jít na instruktorský kurz lyžování. Jíst budu po návštěvách a na pivo si snad někde seženu :-) A to nepočítám to, že jsem stále majitelkou auta, který je zaparkovaný někde na ulici na Zélandu a já se jen modlím, aby ho nějaký vtipálek nerozebral na součástky než si ho někdo koupí. 

Další otázka na mě byla, která práce byla nejhorší/nejlepší. Žádná práce nebyla hitparáda. Kvůli tomu se tam nejezdí. I když se dá sehnat "neimigrantská" práce, tak v tý jste pak uvázaný a nemůžete se nikam pořádně hnout, takže většina lidí volí krátkodobý brigády. Možná to není hezký, ale jste tam pořád za imigranta. I tak jsem ale vždy pracovala za víc jak minimální mzdu vlastně, což je pozitivní (nepočítám první týden na zaučení na jabkách). Abych si teda odpověděla. Asi největší dřina byla prádelna, ale to možná proto, že já jsem fakt nesnášela to vstávání v pět, a když přijedete domů v sedm večer, tak jste rádi, že se stihnete najíst a umejt a hned zase musíte jít spát. Na jabkách jsem zase bojovala se žebříkem, borůvky mě moc nebavily a v Tekapu to byla celkem pohodička, ale zase jsem měla úplně na ho....o kolegy. Takže nikdy nic není černobílý a stejně nakonec na všechno budu vzpomínat jen v dobrým. 

Jaký to bylo celkově: BOŽÍ!!!
Jela bych znova: JOOOOO!!!
Co k tomu potřebujete: jen trochu odvahy do začátku. 
Bude nějaká promítačka: snad jo :-)
Pokračování v lednu ;-)