About nothing

Ukázka origami

Po čtrnácti dnech zas dozrála nějaká myšlenková úroda. Když má člověk na přemýšlení deset měsíců, tak už nemá moc o čem a jde to pomalu. Občas mě napadají i takový zvrácený myšlenky, jako že už nikdy nikam nepojedu a budu sedět doma, protože je to pohodlnější a člověk má všechno jistější, než když nevíte, kde budete za měsíc. Pak mi zaměstnává mozek akorát řešení takových záhad, jako jak dokážou dva lidi použít čtyři postele, proč je celá koupelna mokrá, nebo kde se vezme na záchodě kuřecí kost. A po večerech mě dohání k šílenství protékající záchod a kapající sprcha. 

Opice

Stihla jsem si už dát maraton Hvězdných válek, Planety opic i Pána prstenů (jak jinak, když jste na Zélandu), The Big Bang Theory jsem viděla všechny díly minimálně pětkrát, Black Books, Red Dwarf a IT Crowd ještě víckrát, takže už mi moc neschází k tomu, abych začala stahovat "Ordošku" nebo něco ještě horšího. 

Tak hodinku denně se na recepci mazlím s kočkou a šišlám na ní, tím si nahrazuju lidskej kontakt. Navíc to mám placený. Znáte takový to natěšený čekání na vejplatu? Tak to je asi všude ve světě stejný. Jako vedlejšák ještě dobrovolně přelejvám ty pidi šampónky, protože mě štve plejtvání, takže z pěti poloprázdných udělám dva plný. Samovolně jsem se zvolila zaměstnancem měsíce. Za prvý dělám tu práci za dva, za druhý už jsem neměla 42 dní volno a za třetí jsem momentálně jedinej zaměstnanec. Aspoň dokud se nevrátí mí dva kolegové z dovolený. To pak nevím, co tu budem ve třech dělat.

Dolárky (se nehrnou)

Už se mi to tu pomalu chýlí ke konci. Přijde mi, že to bylo celý nanečisto, a teď bych si to dala znova ještě jednou a hezky pořádně. Bez stresu, jako profík. Musím se ale pochválit, jak jsem se hezky sbalila. V kufru bych našla asi tak tři věci, co jsem nepoužila. I bych se obešla bez tý pleťový masky, ale když má člověk velkej kufr (kterej dostal zadarmo), tak holt někdy neodolá a ve slabé chvilce (těsně před odjezdem) zkratuje. Jen ten míč proti trudomyslnosti jsem si nevzala. Samozřejmě jsem si tu pár věcí dokoupila, takže to bude ještě napínavý, jestli se dokážu zase pěkně našťouchat do toho loďáku. Jen nevím, jak se obejdu bez těch božích sušenek se slaným karamelem a ochucenýho mlíka s bílou belgickou čokoládou, který jsem bohužel ochutnala a tím pádem se na nich stala závislá. Ještě že je to tak nekřešťansky drahý, že si to moc nekupuju. Ale možná se mi do kufru nějaký dva vzorky vejdou. 

Závěrečný postřeh: bez Zpráv je život spokojenější. Bez Zpráv na Nově ještě víc.