Tak jo, nastal čas na chvíli zaletět domu. Už mi dochází
český osmisměrky a taky po tom měsíci a půl nic nedělání je potřeba nějaká
dovolená. Poslední tři týdny jsem se cvičila v umění zabíjet čas. Zatím
nejdál jsem to dotáhla k sezení celý den v kempu a čumění kolem sebe.
Největší trest ovšem je, když nemáte co dělat a nemůžete koukat na hokej.
Zachraňují mě audioknihy, zvládám tak jednu za dva dny. Míru nabití všech
možných přístrojů tak musíte neustále kontolovat a plánovat výdrž. Počasí už
k posezení venku příliš neláká, tak se většina života odehrává v autě
a největší událostí dne je oběd. Připomíná mi to má studentská léta, kdy
člověku stačila k životu postel a občasný přísun piva. Až na to, že chybí
elektrika a povětšinou i internet. Navíc chodím spát se slepicema a ještě před
západem slunce jsem v pyžamu. Časem si musíte zvyknout na to, že otevřením
kufru otvíráte i všem ostatním pohled do vaší ložnice, kuchyně i obýváku
najednou, ale tady je to tak běžné, že to těžko někoho vzruší.
Aby mi
z toho nehráblo, proložila jsem toto období i nějakými výšlapy
v horách. No a abych to neměla tak nudný, tak se mi stalo to, co se dřív
nebo později muselo stát. Možná si to dokonce kdejaká žena tajně přeje, aby jí
v nesnázích u silnice zastavil opálený švarný muž a nabídl své svaly k použití,
ale pro většinu osamělých cestovatelek je to spíš noční můra. U mě to tak horký
nebylo, když jsem si k narozeninám nadělila proražený kolo. Sice mě na
okamžik zachvátila trochu panika, koneckonců jsem v horách, nikde žádná
vesnice ani benzínka, o signálu se mi může leda tak zdát, ale kde bysme to
byli, kdyby blondýně kopající naštvaně do kola někdo nezastavil. Zabralo to asi
minutu. Akorát že pánovi bylo kolem padesáti a měl s sebou manželku. Největším
oříškem bylo uvolnit rezervu. Vzhledem k tomu, že mám na autě dvě
velikosti kol, mám i dvě rezervy, to znamená, že v klidu můžu píchnout
ještě přední kolo, který už budu dokonce umět sama vyměnit. A hned můžu říct,
že jsem s nově nabytým věkem zas o něco moudřejší. Třeba o to, že nemám
řezat zatáčky. Kdybych v tý době jen tušila, kolik stojí nová guma, hodně
bych si to rozmyslela. Oznámení pána v pneuservisu, že požadovaná velikost
je velkou raritou, a tomu odpovídá i cena mi způsobilo lehkou aritmii. Taky mi zopakoval,
stejně jako mechanik před dvěma měsíci, že s tak sjetými předními
pneumatikami bych už vůbec neměla jezdit. Lidi s pravidelným příjmem mají vždycky tolik
řečí…. Taky jsem se naučila, že dolitím oleje do motoru, kde žádný olej není,
se zlepší zvuk motoru, a ten přestane chraptět. Dospěla jsem k závěru, že
většina, ne-li všechny mý starosti, se točí kolem peněz, což je dost smutný. Život je tu takový nejistý, ale to k tomu holt patří.
Dnešek
strávený zíráním na lidi v obchoďáku a následně na letišti ve mně úplně
vyvolal opožděnou vánoční náladu, protože tu máme podzim, všichni kromě mě něco
strašně nakupovali a na letišti zpíval pěvecký sbor. No nic. Hlásí boarding, což je kouzelné slovíčko znamenající nové dobrodružství a odškrtnutí si
dalších destinací z mého bucket listu.
Komentáře
Okomentovat