Proud of myself

Na poště odevzdán formulář pro převod auta. V bance získán doklad o aktivaci účtu. Žádost o IRD podána online. Auto pojištěné taky online. Já jsem tak šikovná. Poslední maličkost – najít práci. Za odměnu jsem si dovolila jít na Sky Tower. Chtěla jsem si ještě koupit pivo, ale v těch blbých sámoškách ho neprodávají. Musela bych do liquer storu, a to bych si připadala jak násoska. Někde jsem ho ale v regále viděla, jen nevím kde. Smůla, aspoň mám úkol na další den. Ten je jednoduchej, ten zvládnu rychle. Ale třeba najít takovou poštu, to byl docela oříšek. To jsem si myslela, kolik jich tu v centru bude. 

To není televize

V gift shopu jsem potkala dalšího chlápka, co mi tvrdil, že byl v Čechách. V Praze a Českým Krumlově. Kolik musí vydělávat v takovým gift shopu, že si takhle lítá? U nás aby na to člověk šetřil možná několik let. No rozhodně tu pro ně není Česká republika tak exotická a vzdálená země, jako třeba v Indonésii, kde jsem byla za atrakci. Ale to bylo možná tím, že jsem blondýna. Ještě se mi stal takovej trochu rasistickej trapas. Na věži mě požádal nějakej kluk, abych ho vyfotila s výhledem. Jasně, žádnej problém, koukám tedy do foťáku, resp. telefonu, jenže pozadí bylo přesvětlený a on skoro nebyl vidět. Tak mu říkám: Your face is too dark. Jako že není vidět. Pak na něj kouknu a on je to nějakej Ind. No, snad si to nevzal osobně. Vůbec vlastně nevnímám, s kolika národnostma už jsem mluvila, jak je to tu multikulturní. Včera jsem třeba hledala vyhlášený novozélandský pie. Zase jsem prošla hlavní ulici od shora dolu a na žádný jsem nenarazila. To je jen samé sushi, japonská restaurace, korejská restaurace, čínská, malajská, singapurská plus McDonald a takový ty růžový koblihy. Do liquer storu jsem se nakonec odvážila, pyšně jsem vytáhla občanku, našla nejlevnější pivo (japonský za 3$) a štrádovala si to do hostelu. Samozřejmě na tajňačku, protože alkohol je tu zakázaný. Popravdě, nejhůř utracený peníze ever. Nevěřila bych, že pivo může být tak hnusný. Chutnalo to jak „něco, jako pivo“ smíchaný s levným odlakovačem na nehty a aviváží. Hecla jsem se a vypila to. Přece to nevyleju, peníze nerostou na stromech a pivo neteče v řece.

Dál už to moc nejde

A zítra jedu na výlet v mým plísní vonícím autě. Jupí! Odstřihnu pupeční šňůru od pohodlí teplé postele a začne konečně pořádný vzrůšo. Kdybych se nějakou dobu neozývala, tak jsem buď bez dat, bez signálu, bez jídla a pití, bez benzínu nebo bez zábran brázdím zdejší silnice odpoutaná od civilizace.