More sun more fun

Zpráva týdne je, že jsem se dostala přes minimální mzdu! Takže už vydělávám jako průměrný programátor. Němka vydělává asi jako průměrný pražský programátor. A to jsem nejpodřadnější dělník. Úplný výsměch mému vzdělání. Nechci rozpoutávat nějakou politickou debatu, ale to je jako kdyby se vám ministr školství a ministr práce oba najednou smáli do ksichtu. Návrat do Čech k českému platu bude krušný.

Předtím

Potom

Tady máte ukázku toho, co je vlastně moje práce. Doufám, že vidíte ten markantní rozdíl. Škubat a škubat. Už jsem jak střihorukej Edward, listí a jabka jen lítaj. Dokonce i do holínek, do výstřihu, do oka a na hlavu obecně. Jen teda normálně mají ty stromy tak čtyři metry, tohle je světlá výjimka. Kromě vedra mě tu sužuje navíc Sandyho indická hudba. Kdybyste mě někdy chtěli mučit, tak mi to pouštějte celý den. Jedinou výhodu spatřuju v tom, že je podle toho poznat, kdy se blíží.

Evidentně potřebuju k životu víc ozónu, než běžní smrtelníci. Já bych si dovolila říct, že je tu vedro jak prase, ale Tongánci stále chodí po sadu v mikinách, tak nevím. Přijde mi, že už jsem vyčerpala svůj roční příděl pigmentu. Dělat v tomhle počasí ve vlněných rukavicích je lahůdka, ale aspoň už se mi na prstech stíhá vytvářet nová kůže, což se celkem hodí. Už mě totiž ani počítač nechtěl poznat podle otisku prstu. Jinak co jinýho dělat v tomhle vedru, než se jet vykoupat do termálních pramenů, že? Při té příležitosti jsem vykoupala i Plísňáka. 

Takhle my si tu s Plísňákem běžne drandíme

Jako správní Češi jsme po strmé cestičce k řece do údolí vyrazili v žabkách a s lahváčem v ruce. Nakonec došlo i na bahýnko a lezení po čtyřech. Nejdřív koupačka v ledový řece, a pak se jít hezky ohřát do teplýho bazénku s výhledem na okolní kopce. No bájo. A nejlepší je, že to bylo zadarmo. Poprvé jsem se taky koupala v oceánu. Celkově jsem tenhle týden nějak dbala na hygienu. Samá koupačka to byla. S těma kopřivama, jak jsem si myslela, že tu nerostou, tak to beru zpět. Jsou tu, jen mrchy ještě nebyly vylezlý. 

Taky jsme si stihli s osazenstvem kempu udělat párty s ohýnkem na pláži. Opíkání marshmallow, pití piva, a tak. To nebylo vůbec špatný. Do multikulturního prostředí nám přibyly i dvě lesbičky, takže to tu máme i multiorientační. Srandovní je, jak se tu všichni živí tím stejným levným jídlem ze stejnýho levnýho obchodu. A celkem málo tu vidíte někoho jíst maso, protože to je pro nás drahý. Na pivo ale maj všichni, to jo. Přidávám odkaz na jednu motivační pracovní píseň, kterou mi nasadil do hlavy soused Belgičan. Upozorňuju, že melodie je velmi návyková. Motivační song

Asi tři týdny mi trvalo, než jsem si zorganizovala kosmetickou taštičku a konečně jsem to dovedla k dokonalosti. Když totiž bydlíte v autě, naučíte se mít na všechno škatulky/tašky/krabičky/pytlíčky, takže mám prací tašku, kuchyňskou tašku, koupací tašku, pytlík na špinavý věci, pytlík na odpadky, nabíjecí pytlík a hrozně mě rozčilujou věci, co nejdou dát do žádný kategorie a jen tak bezprizorně se tu válí. Teprv teď jsem si uvědomila, že vlastně poprvé v životě bydlím sama a je to……….paráda! Výhoda taky je, že jak si člověk plní sny, začne se mu dělat místo na nový a vymýšlení nových snů to je moje disciplína, v tom se vyžívám. Takže když by náhodou nevyšla ta Kanada, do který jsem si jen tak mimochodem zkusila zažádat o vízum, tak si udělám aspoň řidičák na motorku, abych mohla drandit po Evropě. Už jen dva týdny a konečně zas vyrazím na cestu. Snad bude co vyprávět, a kdyby ne, tak vám aspoň sesumíruju článek o tom, jak se dostat do země kiwáků, resp. kde hledat informace, kdyby tu chtěl náhodou někdo dřít stejně jako já, protože po přečtení tohohle všeho jste do toho určitě všichni celí žhaví. 

Party time