Missing

Tak se mi tou fyzickou námahou zázračně vyléčila záda, což je dost dobrý, protože Francouz byl u zubaře a stálo ho to krásných $440. Ale říkal, že 12 let u zubaře nebyl, takže je to férový :-D. Zajímalo by mě, kolik už jsem nadejchala a spolykala pesticidů, herbicidů a jiných „idů“. Popráškovaný to mají poctivě. Jestli si někdo myslel, stejně jako já, že se jabka sprejujou jen tak dvakrát ročně, tak to je špatně. Sprejujou se několikrát do měsíce. Ty rukavice už jaksi přestávají mít význam, když mám prošoupaný čtyři prsty z deseti. Ale nechápu, proč jsem si koupila kšiltovku až potom, co jsem zjistila, že se mi opálily vrásky, jak se furt šklebim do sluníčka. To nepotěší. Jinak hubnutí už se mi nějak zastavilo. Asi to představování si, jak cvičím na pláži, nestačí. Potřebovala bych zase navodit to hladový období, jako na začátku. Koupila jsem si avokádo, protože je to tu strašně populární, a teď nevím, co s ním. Neustále totiž jen střídám ta čtyři jídla, co umím s těstovinama z pytlíku. To mě přivádí na myšlenku, jak mi chybí svíčková od babičky. To je dost brzo po dvou měsících. Obecně mi začíná chybět víc věcí. Šmikárna, chození na koncerty, PUP (pátek u piva), obědy v Restru (viď moje spolujídelnice :-), sníh, nová skříň, který jsem se ještě nestihla nabažit, moje hadička (čti korálovka). Copak asi dělá? Pak mi taky trochu chybí cit v prstech, ale to se snad brzo vrátí. Za následující větu by mě asi kolegyně ukamenovaly. Někdy, ale opravdu jen někdy, si vzpomenu i na pracovní telefonáty, který byly, když se to vezme zpětně, přece jen dost zábavný. Co mi teda rozhodně nechybí, jsou koledy, který pak nemůžete dostat půl dne z hlavy. Ne že by je tu v obchoďáku nehráli, ale tam se naštěstí dostanu tak jednou za týden. Další, co mi vůbec nechybí, jsou dotazy stylu: kdy bude svatba a kolik dědiců plánuju zplodit. Můj mateřský cit je stále tam, kde má být, pěkně u ledu.

Světe div se, ale někteří Číňani stále netuší, kde a co je Česká republika, takže u nás ještě všichni nebyli. Francouzi stále potvrzují svou neochotu mluvit anglicky. Lesbičky jsou toho zářným příkladem. Onehdá jsme s nima byli na výletě, tři národnosti a já jsem byla jediná, kdo nemluvil francouzsky, tak jsem jen mohla šoupat nohama. Belgičanka mě občas zachraňuje a překládá mi. Pak jsme si dávali hádanky a došlo i na jazykolamy. Vytáhla jsem na ně „třista třicet tři stříbrných stříkaček“, a to docela čuměli.  

Připadá mi, jak kdybych byla pořád na prázdninách. Sice pracuju, ale je to takový pohodový všechno, k tomu to bydlení v kempu. Člověk má hned větší radost, když se mu podaří nabít telefon do 100 %. Jsem zvědavá, jestli ten pocit přetrvá celou dobu, nebo je to jen tím létem.

P.S. Jsem se jako těšila, jak uvidím Star Wars o 12 hodin dřív, než vy a nakonec jdem až v sobotu.