Launderette

Dneska jen stručně, protože jsem na pokraji vyčerpání. Tak mám další předsevzetí po návratu domů. Půjdu na kurz asertivity, protože odkejvat, že budu pracovat 13 dní v kuse bylo teda dost šílený. Za tu dobu mám odpracováno skoro co za měsíc doma. Ale zase jsme zachránili turistický ruch na Zélandu. Holt těch 7000 kusů prostěradel denně musí někdo vyprat. Turisti nějak nechtějí slyšet, že si mají vzít do Hiltonu vlastní spacák a ručník, protože nám nepere pračka. Aspoň nám za to v práci koupili pizzu a zásobují nás nanukama, kafem a poměrně často míváme dorty. Domácí do nás ještě občas nalejvá panáky, takže je to vlastně všechno fajn. Zrovna dneska nás čeká zas jedna oslava tady doma. Opravdu už dřu až na krev. Mám prošoupanej jeden prst a druhej je načatej. Další se myslím přidají záhy. Budu mít na prstech pořádný svaly, když za den zvednu víc jak tisíc mokrých prostěradel, kterých mimochodem už umím rozlišovat asi 15 druhů. Taky mě někdy nechají mačkat čudlíky na mašině a už jsem zaučovala dva lidi. Měla bych dostat přidáno ty jo. To mi připomíná, že od 1.4. se tu zvyšuje minimální mzda z 15,75 na 16,50 NZD. Před odjezdem se mě právě někdo ptal, jestli to je jako za den. To mě pobavilo. Tak pozor, to je minimálka za hodinu.

Art deco festival v Napier se vším všudy

To je prosím stroj, kterej to mokrý prostěradlo usuší, vyžehlí a složí, a to během několika sekund. Můj rekord je zatím ládovat to tam rychlostí 300 prostěradel za hodinu.

Stihli jsme ale u té práce i fandit. Spolubydla Míša se těm našim hokejistům vehementně snažila přes televizi vysvětlit, jak se ten hokej hraje, ale evidentně to nepomohlo. Dobrý je, že už jsme se tu v baráku naladili na stejnou alkoholovou a zmrzlinovou vlnu. Myslím, že po tom, co mě lidi potkají, začínají mnohem víc pít a jíst zmrzlinu.To je divný. Odreagovat po práci se chodíme do baru se strašně levným pivem, kde nám k tomu dají i zadarmo najíst, takže pro nás ideální. Nejlepším dnem týdne je bezesporu sobota, protože je volno. O druhé místo se dělí pátek, kdy se chodí na pivo a těšíme se na volnou sobotu, a úterý, kdy chodí výplata. Nějak se nemůžu rozhodnou, který den je lepší.

Jako správný blogger sem musím dát nějakou fotku jídla

No to je tak vše, co se mi tu děje. Samozřejmě moudro nakonec nesmí chybět, takže: život se dá žít i se dvěma páry bot a žabkama. Fakt. Pro někoho možná úplně nová informace.

Jo a ještě jedno překvápko nakonec. Si mě na Zélandu tak oblíbili, že mě chtějí i do Kanady, takže příští rok tu zas budu dělat chytrou, ale o Kanadě.