Follow Agnes

Tak to přišlo. Poslední den v prádelně. Normálně se mi snad bude i stejskat. Jen kdyby mi ty poslední dny tak neznepříjemňovala nová šéfová alias babizna, která se zřejmě rozhodla mě vytáčet, co to jde. Z provozních důvodů jsme všem spolupracovníkům museli dát přezdívky, aby nepoznali, když je pomlouváme. Ne, jsou   tam moc fajn lidi (kromě babizny). Jedna Thajka mě už normálně adoptovala. Nosí mi obědy, svačiny, ovoce a furt mě cpe bonbónama. Je sama, tak má asi pečovatelský pudy. Už procestovala kus světa. Je krásný, jak má každý člověk svůj vlastní příběh, každý je zajímavý, i když se to na první pohled nezdá. Jen tady na baráku, kde nás teď mimochodem bydlí už osm Čechů, Cyril a dva Indové, má každý tak originální a zajímavý životní příběh. Ono to ve většině případů není tak: zažádali jsme si o víza, dostali je, chvíli šetřili, koupili letenky a jeli. Je za tím mnohem víc a žádný příběh není stejný.  A jak se to stalo, že je nás tu tolik? Cyril se totiž...

Ještě že už načínám poslední týden v prádelně, protože se ze mě stává žhavý aspirant na zánět šlach, nebo něco tomu podobnýho. Vstávám každý den za tmy, ale ještě jsem neviděla ani jeden východ slunce, jak jsme zalezlí uvnitř. Jelikož už jsme o pauzách se spolubydlou probrali, kdo je tam s kým příbuzný (a zjistili, že snad každej s každým), a kdo všechno tam prodává trávu, tak už se naše debaty točí jen kolem toho, co nás všechno bolí a jestli bude dneska málo ručníků, nebo hodně ručníků. Co se mi ale hrozně líbí je to tykání, resp. neexistující vykání. Prostě každýmu řeknete „hi“ a oslovujete ho jménem, ať je to šéf nebo není. Žádný přetvařování a hraní si na pány a podřízený. Respekt přichází sám. Zavedla bych to všude. Přijde mi to mnohem přirozenější. Doma se mi celkem často stávalo, že jsem nevěděla, jestli už jsem si s tímhle člověkem potykala, nebo ne, jestli si ten přípitek na tykačku někde na plese pamatuje i on, nebo jen já, nebo když jsem někomu jako mal...

Dneska jen stručně, protože jsem na pokraji vyčerpání. Tak mám další předsevzetí po návratu domů. Půjdu na kurz asertivity, protože odkejvat, že budu pracovat 13 dní v kuse bylo teda dost šílený. Za tu dobu mám odpracováno skoro co za měsíc doma. Ale zase jsme zachránili turistický ruch na Zélandu. Holt těch 7000 kusů prostěradel denně musí někdo vyprat. Turisti nějak nechtějí slyšet, že si mají vzít do Hiltonu vlastní spacák a ručník, protože nám nepere pračka. Aspoň nám za to v práci koupili pizzu a zásobují nás nanukama, kafem a poměrně často míváme dorty. Domácí do nás ještě občas nalejvá panáky, takže je to vlastně všechno fajn. Zrovna dneska nás čeká zas jedna oslava tady doma. Opravdu už dřu až na krev. Mám prošoupanej jeden prst a druhej je načatej. Další se myslím přidají záhy. Budu mít na prstech pořádný svaly, když za den zvednu víc jak tisíc mokrých prostěradel, kterých mimochodem už umím rozlišovat asi 15 druhů. Taky mě někdy nechají mačkat čudlíky na mašině a u...

Mé pravidelné psaní teď dost pokulhává, ale to možná proto, že dělám dvanáctky šest dní v týdnu, takže...sorry jako. Tohle bude pro většinu lidí nuda, ale třeba to někoho zajímá. A taky už se mi neděje tolik zveřejněníhodných věcí. Jen jsme našli cestou z hospody kolo a zažili jsme pidi zemětřesení.  Jelikož už se nám blíží otevření nové kvóty na víza, tak něco o tom, jak se sem třeba taky dostat.  Já mám Working Holiday víza, které je „nejsnadnější“ získat z hlediska toho, že k nim nepotřebujete dokládat žádné speciální dokumenty. Jsou na rok, můžete na ně legálně pracovat a můžete je získat jen jednou za život. Háček je ale v tom, že pro Českou republiku je jen 1200 míst a poptávka silně převyšuje nabídku. Je to taková loterie.  Kvóta na rok 2018/2019 se otevírá 6.3.2018 ve 22 hodin českého času. K podání žádosti vám stačí pas s dostatečnou platností, druhý doklad totožnosti a platební karta, na které musíte mít připraveno 208 NZD. A asi...

Jste si mysleli, že jsem toho nechala co? Nenechala. Už jen proto, aby babička měla taky něco jinýho ke čtení než jen Vlastu. Zdravím babi :-). Mohlo by se zdát, že jsem v jenom kole, když mám dvě práce, ale opak je pravdou. S mým denním pětihodinovým pracovním vytížením mi i ten čas na jógu pořád zbývá. Ano, stále mi to vydrželo. Mouchám bohužel taky, tak cvičí s náma. V pozici dolů hledícího psa už aspoň nevypadám, jak když jdu po čtyřech domů z flámu. Ale je to rozhodně dobře, protože už se na mě podepisují ty kotle zmrzliny, co spořádám. Aspoň zapadnu mezi ty oplácaný Maorky. Jsem slyšela, že to značí společenské postavení. Ještě pár krabic zmrzliny a budu tu nejváženější občanka široko daleko. Od borůvek jsem teda čekala leccos, protože jsem toho o nich slyšela hodně, ale takový mega borůvky v takovým množstvím, to mě ani ve snu nenapadlo. Taky jsem nečekala, že nás budou domů pouštět po obědě, a že ten milionář ze mě jen tak nebude. Proto asi z...

Už je to zas týden a určitě vás zajímá, co se se mnou děje. Objela jsem skoro celej severní ostrov a stejně jsem se vrátila tam, kde jsem začala. Nějak to tu na mě zapůsobilo. Zpohodlněla jsem, protože jsem se přesunula do baráku se zahradou, grilem a vlastní pračkou. Musím přece taky poznat, jak žijí místňáci. Je to sice dražší, nebydlím sama, ale mám asi o čtyři metry čtvereční víc místa. Komáry v autě jsem vyměnila za mouchy v kuchyni, to taky není špatný. Lítaj vám málem až do pusy, škoda, že to nejsou pečení holubi. Jen při cvičení jógy, kdy má člověk balancovat v krkolomných pozicích je to trochu komplikace. Ano, už tři dny po sobě jsem cvičila jógu a dneska byla plavat. Co člověk z nudy neudělá. S tím neustálým přístupem k mrazáku a lednici se mi nějak zvyšuje příjem kalorií. Tímhle tempem mi to vychází tak na dvě piksly zmrzliny týdně. Už je mi jasný, proč se to jmenuje Working Holiday. Aby se neřeklo, tak kromě lednice smejčím i pokoje v motelu na čtyři hoď...

Tak už jsem osiřela a jsem sama samička. Další návštěvy přijímám zas až tak v dubnu. Najeto 2,5 tisíce kilometrů za 20 dní a stále pokračuju. Stalo se toho moc, dokonce se po mě chtělo abych byla vážná a dělala velký rozhodnutí, ale moc to nevyšlo. Nic se nerozhodlo a vážná jsem taky nebyla. Vážná jsem byla jen když jsem zjistila, že oslavy Silvestra, na který jsme se chystali, jsou bezalkoholová akce. Takže hezky jako za mlada šáňo na tajňačku do baťohu a upíjet ve křoví po tmě. Chtěli jsme pak jít k Praseti a píšťale (hospoda) na Špatně vycpaný zvířata (kapela), ale měli narváno. Jak zajistit abyste na jedné z World Top 10 pláží byli uprostřed dne (téměř) sami? Objednejte si tropický cyklón. A na další zapomenutou pláž, kam se jde dostat jen pěšky po pobřeží po šutrech, jděte za přílivu, ten totiž zajišťuje odliv lidí. Ne všichni chtějí být každých pět kroků ohozený vlnou. Vzpomínáte si jak jste jako malí po sobě házeli písek? Tak si představte, že ho po vás někdo...