Boring life on the orchard

Můj život už začíná být podobně nudný, jako ten český. Práce, jídlo, spánek a pořád dokola. Tedy pokud mě nevyhodí, protože za týden (54 hodin práce) jsem udělala „jen“ 100 stromů a podle jejich představ bych jich měla udělat asi 150, takže se jim moc nevyplácím. Poprvé v životě se bojím o práci a zrovna o takovouhle. Němka totiž nasadila vražedné tempo, asi vyrůstala na Kobře 11. Tolik jablek na stromě jste ale ještě neviděli. Z asi milionu jich tam musím nechat jen sto tisíc. Nevím, jestli se mi na nohy vejde ještě víc modřin. Mám pocit, že už se mi dělají modřiny i na modřinách. Taky mě ubíjí, když si Sandy začne na celej sad pouštět to indický halekání. Černoši mají zas hiphop a vedle si Němka falešně zpívá. Ať žije multikulturní prostředí.

Cape Kidnappers - one way, no escape
Pár zážitků jsem ale nasbírala. Třeba jsem byla podrobena dechové zkoušce potom, co jsme měli sraz na pláži s pár Čechama a pili pivo. Dvě jsou prej povolený, tak jsem to hned musela ozkoušet. Za osm let řízení mě v Čechách nezastavili ani jednou, a teď tady. Pan policajt byl hodnej a smál se mým rozvěšeným kalhotkám a ponožkám, co tu suším, a přes který skoro nevidím na řízení. Pak jsem konečně vyrazila na Cape Kidnappers na kolonii terejů, což je 18 kilometrová prochajda po pláži a musíte to vychytat s přílivem, páč jinak vás tam zavře a můžete tam nocovat. Z jedný strany útesy, pak pár metrů pláže a celkem studenej oceán. Cestou zpět se nade mnou slitoval jeden pán (asi jsem vypadala moc zoufale) a svezl mě na čtyřkolce, což jsem si vždycky přála. Takže paráda.

Musím si koupit další židli, nějak mi tu začínají courat návštěvy a nemám je kam usadit. Jakmile se přestalo mluvit o kámoších, hned jsem nějaký poznala. Tři Čechy, jednoho Francouze a dva Belgičany. Plus dvě kachny, který mi tu každý ráno somrujou cornflaky.

Pořád si nemůžu zvyknout na ty vánoční stromky v létě. Nejde mi to dohromady, když vidím v obchodě Santu Clause v červeným kožichu. Letos statusy o počasí nefrčí? Zrovna bych si ráda přečetla, jak tam mrznete. Já už jsem vytáhla kraťáky a tílko. Ale už si ani nepamatuju, jaký to je, když nefouká. Rugby jsem zatím nestihla, ale šéf mě s Němkou lákal na pozemní hokej po práci. Chtěla bych ho vidět, jak se po devíti hodinách na sadu žene něco hrát. Taky si myslím, že víc stál o Němku, protože s tou si víc pokecá. 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

New Zeland Curiosities

Obrázek
Na to, že Zéland není nijak extra velkou zemí, tak mi přijde, že se může pyšnit docela dost NEJ a celkově různýma podivuhodnostma. Tady je výčet těch, kterých jsem si stihla všimnout.  Žije tu pták s největším rozpětím křídel - albatros královský , rozpětí 3,5 m. Na Cape Kidnappers hnízdí největší kolonie terejů australských .  Najdete tu nejmenší druh delfína plískavici novozélandskou . Kámošem mu je nejmenší druh tučňáka , překvapivě pojmenován tučňák nejmenší . Když jsme u těch živočichů, oblíbeným a zároveň proklínaným pro svojí vynalézavost v okrádání turistů o všechno možné je jediný horský papoušek kea , zélandský endemit. Protože jsem přes ty zvířátka, neodpustím si zmínku o živoucí fosílii hatérii novozélandké , která se pyšní "třetím okem". Tvoří samostatný řád plazů o dvou druzích.  Abych se vrátila k těm NEJ. Projít, nebo spíš sklouznout, se můžete po nejstrmější ulici na světe . Baldwin street se nachází ve městě Dunedin na Jižním ostrově.  Vyfot
Follow »

O Canada!

Obrázek
Tak jsem zpět a přitom zase pryč. Dobrodružnější cestu do Kanady jsem si snad nemohla přát. Zažila jsem při ní mnoho nových pocitů. Třeba pocit, že nestíháte letadlo, ale pořád doufáte, že ho stihnete, a pak pocit, kdy zjistíte, že jste ho nestihli. 2,5 hodiny na přestup v USA prostě nestačí! No tak si zařídíte hotel za $200 na noc, jdete se tam vyspat na čtyři hodiny a doufáte, že vám to někdo proplatí (nebudu napínat, nakonec proplatil, ale byl to trochu boj).  Ve Vancouveru není žádná velká pamětihodnost, kterou by bylo potřeba za každou cenu vidět, ale pro žití je to naprosto luxusní místo. Si teda myslim. Zamilovala jsem si to tu hned první den. Po dalších dvou dnech se mi začal v hlavě rodit plán, a po zkušenostech z minulého roku už mi žádný sen nepřijde úplně nesplnitelný, tak proč si pořád nehledat nové, že? Vancouver je často přezdívám skleněné město, já bych to překřtila na město bezdomovců. Jsou celkem neškodní, teda do tý chvíle než vám začnou nadávat do ku...v a po
Follow »

About nothing

Obrázek
Ukázka origami Po čtrnácti dnech zas dozrála nějaká myšlenková úroda. Když má člověk na přemýšlení deset měsíců, tak už nemá moc o čem a jde to pomalu. Občas mě napadají i takový zvrácený myšlenky, jako že už nikdy nikam nepojedu a budu sedět doma, protože je to pohodlnější a člověk má všechno jistější, než když nevíte, kde budete za měsíc. Pak mi zaměstnává mozek akorát řešení takových záhad, jako jak dokážou dva lidi použít čtyři postele, proč je celá koupelna mokrá, nebo kde se vezme na záchodě kuřecí kost. A po večerech mě dohání k šílenství protékající záchod a kapající sprcha.  Opice Stihla jsem si už dát maraton Hvězdných válek, Planety opic i Pána prstenů (jak jinak, když jste na Zélandu), The Big Bang Theory jsem viděla všechny díly minimálně pětkrát, Black Books, Red Dwarf a IT Crowd ještě víckrát, takže už mi moc neschází k tomu, abych začala stahovat "Ordošku" nebo něco ještě horšího.  Tak hodinku denně se na recepci mazlím s kočkou a šišlám na n
Follow »