Northland

Už jsem si poprvé stihla říct „zatracenej Zéland“. Jet skoro 50 Km po serpentýnový štěrkový cestě není ok, a proč tu sakra nikde není signál. A to už mám dvě simky, ale asi ani ty by mě nezachránily. Řízení vlevo už mám v malíku, protože jsem se vůbec nesrazila s krávou, i když jsem klidně mohla. Ve zkratce: za těch pět dní jsem navštívila vesnici Puhoi, založenou českými emigranty (bylo jich 83) někdy v roce 1860, taky jeskyni se svítícíma červama Waipu Cave, několik vodopádů, že už jsem je i přestala počítat, krásný bílý pláže, mezi nimi i proslulou Ninety Mile Beach, která má ale jen 60 mil a je vedená jako normální silnice, takže tam můžete dostat pokutu. No a vrcholem výletu byl skoro nejsevernější výběžek NZ Cape Reinga, akorát jedno místo je ještě o 3 Km dál, jen se tam  nejezdí. Setkává se tu Tasmanovo moře s Tichým oceánem, což symbolizuje spojení ženy a muže a vznik života. Pro Maory je to posvátné místo, protože tudy po svažující se skále odcházejí do moře duše mrtvých, aby se vrátily do své domoviny v Polynésii.

Kuchyně funguje

Taky jsem vezla stopaře, což jsem si tady nemohla odpustit, protože je to tu prý stopařský ráj. Koupil mi za to obří zmrzlinu, která měla asi půl kila, což byl na mojí nízkonákladový cestě velkej luxus, až mě z ní bolelo břicho. Cesta nás s Plísňákem konečně sblížila a už vím, co vydrží. Evidentně všechno. Akorát je víc nenažranej, než já. Nějak mi nedošlo, že je to tam a zpátky fakt dálka.

Cape Reinga -
vlevo Tasmanovo moře, vpravo Tichý oceán

Zatím mě tu vytáčí asi jen dvě věci. Zaprvý na nákupních košících mají vzadu zafixovaný kolečka jedním směrem, takže se to nedá pořádně ovládat, a taky tu mají strašnej trhací toaleťák. Co mě pak pobavilo a překvapilo, byla v obchoďáku sprcha na mušle. Vypadalo to, jak nějaký lázně. Já jsem se zatím stihla sprchovat v různých podivných zařízeních. Třeba studená sprcha po tmě s výhledem na hvězdy byla zatím top, i když pořád fandím spíš teplý sprše. Taky jsem si dokázala urvat kolečko na kufru, a to sotva, co jsem vyrazila z hostelu, zažila jsem si adrenalin s nespolupracující kartou na poslední benzínce na NZ, přivazovala jsem matraci na střechu auta šňůrou na prádlo a na Haloween si promítala horor, jedla pizzu a pila pivo. Ono to tu nějak půjde. Teď už jsem o dalších 200 Km dál pod Aucklandem v zaplivaným kempu ve světovém hlavním městě kiwi 
a snažím se vybuvat kariéru v kiwi průmyslu. 

Whangarei Falls