Freedom

Kiwi Orchard

Pořád poslouchám, jak jsou zélaňďani opatrní na svojí přírodu, ale ještě jsem tady neviděla jediný koše na tříděný odpad a v supermarketech vám všechno cpou do poloprázdných igelitových tašek. Pokud za nákup nedostanete alespoň tři, jako byste nenakoupili. Když jim v obchodě podávám svojí látkovou tašku, tak na mě koukají, jak na exota. Takže zatím všechny flašky vozím v autě a už cinkám, jak pan Lorenc. Snad každý tu má auto. Mě nevyjímaje. Ale to celkem chápu, protože hustota obydlení tu není moc velká a hromadná doprava bych řekla téměř žádná. To i v Gruzii jim systém maršutek šlape líp. Vesnic je tu na můj vkus fakt málo. Stejně tak benzínek, a to je severní ostrov víc obydlený, než jižní.

Můj kancl

 Taky tu v autě velmi trpí můj smysl pro pořádek. Je téměř nemožné udržet tu čisto a uklizeno. Jakmile projedu výmol nebo trochu střihnu zatáčku, už nic nenajdu na místě, kam jsem to naposled uložila. Ale říkám si, proč bych se vlastně měla večer převlíkat do pyžama, když na tý samý posteli ležím přes den ve venkovních kalhotech? Proč bych měla řešit, že tu mám poházený oblečení a kabely od všeho možnýho, zatím co o půl metrů dál už mám „kuchyň“? Na nikoho tady nemusím dělat dojem, takže dokud nesmrdím a nelítaj nade mnou mouchy, takovýhle věci bych neřešila a vlastně nevím, proč se takový věci řeší doma. Trochu vám taková cesta zpřehází žebříček hodnot. Můžu být kdykoliv kdekoliv, nic víc, než mám v autě, nepotřebuju, dokonce by mi toho stačilo i míň. Takhle chutná svoboda. Taky si mnohem víc začnete vážit věcí, protože je máte jenom jednou. Třeba obyčejný gumičky nebo kolíčky si opatruju jako blázen, protože se s nimi dá dělat spousta věci. Třeba přichytávat věci k sobě, což se tady, ve světe bez poliček, krabiček a skříní velmi hodí. Jo, všechno tu jde koupit, ale to by nebylo takový punkový, kdybyste si to ulehčovali. Navíc bych měla za chvíli auto plný kolíků, když bych je pořád někde pohazovala a nechávala. Když se to vezme takhle ze široka, je to parádní rozhodnutí. Když se to vezme z pohledu každodenního dříče na sadu, už je to krapet horší. Ale dohromady to dává super celek, na který budu nadosmrti vzpomínat, a který mi už nikdo nevezme.